Lesní dopravní síť

2 Termíny a definice

2.1 lesní dopravní síť: dopravní zařízení všeho druhu sloužící k propojení lesních komplexů se sítí veřejných komunikací, k přibližování a odvážení, dříví a jiných produktů z lesa, k dopravě osob a materiálu v souvislosti s hospodařením v lese, popř. i k jiným účelům; součástí lesní dopravní sítě jsou i lesní skládky

2.2 lesní cesta: účelová pozemní komunikace, která je součástí lesní dopravní sítě je určena k odvozu dříví, dopravě osob, materiálu, pro průjezd speciálních vozidel (požární, zdravotní služba), ale může sloužit i jiným účelům

2.3 lesní odvozní cesta: zpravidla jednopruhová účelová komunikace vytvářející dopravní spojení uvnitř lesních komplexů; z dopravního, hlediska zaručuje bezpečný celoroční nebo sezónní provoz POZNÁMKA - Základní struktura lesních odvozních cest vyplývá ze šetření lesního hospodářského plánu (dále jen LHP) a bývá stanovena metodou optimalizace lesní dopravní sítě.

2.4 lesní přibližovací cesta: vždy jednopruhová účelová pozemní komunikace vytvářející dopravní spojení uvnitř lesních komplexů; zpravidla spojuje přibližovací linky s odvozními cestami

2.5 lesní přibližovací linka: součást lesní dopravní sítě, sloužící výhradně k vyklizování vytěženého dříví z porostů a následnému přibližování; spojuje zpravidla porost s přibližovacími cestami nebo lesními skládkami; je vedena po neupraveném terénu bez odstranění vrchní vrstvy zeminy znečištěné organickými zbytky

2.28 třída lesních cest: třídicí znak společný pro lesní cesty téhož dopravního významu z hlediska lesnického provozu (třída I až 4)

2.29 kategorie lesních cest: třídicí znak společný pro lesní cesty téhož prostorového uspořádání z hlediska lesnického provozu (L – X/Y)

4 Všeobecné požadavky pro navrhování

4.2 Navrhování lesní dopravní sítě

Při navrhování lesní dopravní sítě se vychází z:

• podkladů pro návrh lesní dopravní sítě;
• z možného vlivu realizace výstavby na životní prostředí, krajinu;
• u lesních cest I. a 2. třídy z možnosti komplexního řešeni celé zpřístupňované oblasti;
• z možnosti i jiných druhů dopravy, než je doprava lesnického provozu (např. požární, zdravotnická, rekreační atd.)
• z možnosti využití prvků lesní dopravní sítě k rekreačním a sportovním účelům.

5 Všeobecné požadavky na projektování

5.1 Všeobecné požadavky na projektování lesních cest

5.1.2 Při projektování lesních cest musí být dodrženy:

• požadavky technické (prostorové uspořádání cesty)
• požadavky lesnické (návaznost na technologické postupy těžby a lesní dopravy, minimalizace záboru produkční plochy, ochrana porostních plášťů, ochrana vzácnějších druhů lesních dřevin apod.);
• požadavky estetické (vhodné směrové vedení trasy a osazení trasy do terénu);
• požadavky ochrany životního prostředí a krajiny ( splněním podmínek ochranných pásem a chráněných oblastí, zabránění možného vzniku půdní eroze apod.)
• požadavky ekonomické.

6 Lesní dopravní sít

Lesní dopravní síť se řeší komplexně, v návaznosti na zvolené technologické postupy těžby a na ostatní využiti lesní dopravní sítě, s ohledem na minimalizaci poškození lesních ekosystémů a jejich základních funkci, při zachování lesa jako nenahraditelné složky životního prostředí.

6.1 Lesní cesty a nemotoristické komunikace v lese

6.1.1 Rozdělení lesních cest

Lesní cesty se dělí podle:

• dopravní důležitosti a účelu;
• prostorového uspořádání

6.1.1.1 Rozdělení lesních cest podle dopravní důležitosti a účelu:

a) lesní cesty 1. třídy: odvozní cesty umožňující svým prostorovým uspořádáním a technickou vybaveností celoroční provoz návrhových vozidel (za předpokladu zimní údržby). Cesty jsou vždy opatřeny vozovkou z různých stavebních materiálů. Minimální šířka jízdního pruhu je 3,0 m, volná šířka cesty minimálně 4,0 m. Maximální podélný sklon nivelety cesty je 10 %, v extrémních horských polohách na krátkých úsecích až 12 %;

b) lesní cesty 2. třídy: odvozní cesty umožňující svým prostorovým uspořádáním a nezbytnou technickou vybaveností alespoň sezónní provoz návrhových vozidel. Povrch cesty se doporučuje podle únosnosti podložních zemin opatřit provozním zpevněním nebo jednoduchou vozovkou s prašným povrchem. Na únosných podložích mohou být i bez provozního zpevnění. Minimální šířka jízdního pruhu je 2,5 m, volná šířka cesty minimálně 3,5 m. Maximální podélný sklon nivelety cesty závisí na morfologii terénu, na druhu podložních zemin, jejich únosnosti a na druhu zpevnění povrchu. Nemá však přesáhnout hodnotu 12 %;

c) lesní cesty 3. třídy: přibližovací cesty sloužící k vyvážení a přibližování dříví, sjízdné pro traktory i speciální vyvážecí a přibližovací prostředky. V příznivých podmínkách je možný průjezd terénních vozidel. Minimální volná šířka cesty je 3,0 m. Omezujícím faktorem je podélný sklon, únosnost podložních zemin a jejich náchylnost k erozi. Povrch může být opatřen provozním zpevněním, částečným provozním zpevněním, anebo je bez zpevnění. Technická vybavenost je omezena jen na zpevnění povrchu, zlepšení podloží a na nutné odvodnění;

d) lesní cesty 4. třídy: přibližovací cesty a přibližovací linky, které slouží k soustřeďování vytěženého dříví z porostu nebo části porostu. Jsou vedeny zpravidla po spádnici. Povrch je vždy nezpevněný, zpravidla se neodstraňuje ani vrchní organická vrstva. Zemní práce se provádějí jen ve výjimečných případech. Šířka cesty je minimálně 1,5 m; bez technické vybavenosti anebo jen s minimální technickou vybaveností (např. odvodnění); POZNÁMKA - Kritéria, která řadí přibližovací linky mezi lesní cesty, jsou: nároky na lesní půdu anebo porosty ve větším než bezvýznamném rozsahu; provádění zemních prací ve větším než bezvýznamném rozsahu; zřizování vybavenosti cesty, jako jsou mosty, propustky, brody, zpevnění a příkopy.

e) lesní stezky: se navrhují s parametry, které vyhovují účelu, kterému mají sloužit (např. cyklistické nebo jezdecké stezky). Povrch stezky může být zpevněn odpovídajícím způsobem, anebo může být bez zpevnění. V nepříznivých terénních podmínkách musí být trasa zajištěna proti nepříznivým vlivům povrchové vody;

f) lesní pěšiny: se navrhují s maximálním využitím současných tras pěšin a tak, aby podchycovaly turisticky zajímavá místa v oblasti (kardinální body). Maximální podélný sklon závisí na morfologii terénu a na náchylnosti podložních zemin k poškození povrchovou vodou. Případné zajištění povrchu pěšin se provádí výhradně z přírodních materiálů (např. kamene, dřeva).